Gimlyho volný pád

Před měsícem jsem na svém blogu vyhlásil výherce soutěže s Elim. Kombinací mnoha faktorů jsem ale mohl hlavní cenu předat šťastnému výherci až ve čtvrtek 7.12. Domluvil jsem se s Crusherem, že se pro něj stavím v práci a pojedeme do Mekongu, kde už nás měli čekat Pavel s PetJulou. Do Mekongu jsme však málem nedorazili.

První překážkou se ukázal žraut, který se pořádal v budově, kde sídlí Crusherův zaměstnavatel, a museli jsme odolávat pokušení, jestli se nenápadně nevmísit do davu. Volání Mekongu však bylo silnější a my nasedli do Schade a vyjeli vstříc Mekongu.

U Futura nás potkala další překážka v podobě votuzeného Fiatu Punto. Byli jsme na kruhovém objezdu a tuzer přijíždějící na objezd to poslal přímo před nás. Zřejmě neviděl přes okna polepené černou folií nebo si myslel, že jeho „šoukár“ má tak skvělé zrychlení, že se před nás bez problémů vejde. Pak už jenom následovalo naše intenzivní brzdění, blikání a troubení. S velkou úlevou a malým zpožděním jsme ve zdraví nakonec dorazili do Mekongu. Jak se však ukázalo, to odpoledne bylo ve znamení střetů s lidskou blbostí.

Mekong je malé asijské bistro, kde je kuchyně oddělena od prostoru jídelny pouze pultem. Všeho všudy je tam 6 stolů pro 4 lidi a jeden velký pro šest. Tento údaj není důležitý, pouze pro představu. Podstatnější však je, že vstupní dveře nemají brano, tudíž se nezavírají samy, ale člověk je musí zavřít. Když to neudělá v létě, tak se nic neděje, právě naopak, protože díky umístění kuchyně je tam šílené horko. Když je však za sebou nezavře na podzim nebo v zimě, tak přes ně nepříjemně fouká a člověku je pak během chvíle zima.

Tento základní poznatek však nechápe spousta lidí, kteří do Mekongu zavítají. Projdou dveřmi a nechají je otevřené. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, proč za sebou nedokáží ti lidi dveře zavřít. Vždycky mě učili, že když projdu dveřmi, které byly zavřené, tak je mám za sebou zavřít. Ale tento problém mi osvětlila moje slovenská kamarádka a tito lidé jsou vlastně chudáci, protože: „Majú stromček v riti a nemožů sa otočiť“. A takto postižených lidí přišlo toho odpoledne do Mekongu asi šest. Pokaždé, když ty dveře někdo nechal otevřené, tak jsme se zvednul od jídla a šel je zavřít.

Korunu tomu všemu ale nasadil strážník policie, který vešel a dveře nechal dokořán. Říkal jsem si, je to policajt, nemá sice stromček v řiti, ale asi mu vadí v otáčení pendrek. Když jsem se mu ale podíval za opasek, tak tam žádný neměl. Takže asi další postižený, ale pak mi blesklo hlavou, že čeká na posily. Chlad z venku byl ale nepříjemný, takže jsem se už po několikáté zvednul od jídla šel dveře zavřít. Když jsem dveře zavíral, policajt zrovna zaplatil a začal se mít k odchodu, takže mě viděl, jak dveře zavírám. Vyšel ven a hádejte co. Ano správně, nechal je otevřené. To už jsem nevydržel a na celé bistro prohlásil: „Pak se diví, že je na ně tolik vtipů.“ A to už se vůbec nezastavuji nad tím, co dělá uniformovaný strážník ve službě v asijském bistru.

Slavnostní předání sušenek proběhlo hladce a na fotkách můžete vidět šťastného výherce, který se s námi o svou výhru podělil.

(Crusher takhle normálně nevypadá, ale chtěl, aby nebyl na fotkách poznat)

A pokud chcete vidět, jak předání probíhalo v reálu, klikněte sem.